To, že nás jede šest, ještě neznamená, že nejsme škola v přírodě.

Prolog
Při květnovém bloudění školními chodbami a přemítání o smyslu života jsme se čirou náhodou dostaly i před žlutý portál, ze kterého právě vycházela tajemná postava.
„Paní profesorko! Máte ještě místo na vaší ŠvP?“
Postava, která opravdu nápadně připomínala p. p. Kusákovou, se rozesmála. Později jsme zjistili, že na její projekt se zatím přihlásili jen dva primáni. A tak tomu i zůstalo. Jelo nás šest, čtyři studenti a dva dospělí: primánci Jakub Honců a Honza Kodad, my dvě a profesorka Kusáková s přítelem.

Den první
Cesta autobusem z Prahy do Sušice byla stejně zajímavá jako ty obyčejné cesty, co každý z vás zná a proto se o ní nebudeme rozepisovat. Zato cesta ze Sušice do Antýglu (našeho kempu) probíhala zábavněji. Autobus přijel sice poloprázdný, ale jiná škola v přírodě, která není dost moudrá na to jet v šesti lidech (ne, p. p. Výšková, neberte to osobně), ho celý zaplnila. Nakonec jsme se tam vešli i s davem vesničanů, co útočně nastupovali na dalších zastávkách, a celkem pohodlně dojeli do kempu. S ubytováním kupodivu nebylo moc problémů, kemp byl natolik luxusní, že jen za 10 Kč jsme mohli 5 minut používat teplou vodu ve sprše! Řeka Vydra byla dokonce zdarma a ani nebyla tak studená, jak jsme čekali.
K večeru jsme se po horkém dni vydali na malou procházku po okolí. Když jsme se asi po hodině začali vracet, zaslechli jsme podezřelé zvuky, jakoby na listy stromů dopadaly první kapky deště. Primánci si zapomněli zavřít stan a profesoři si ho postavili v dolíku, takže jsme byly jediné, kdo měl po mokrém návratu suché nocoviště. Bouře byla sice krátká, ale nápaditá.
Počet much ve stanu: nekonečno.

Den druhý
V devět hodin nás profesoři vytáhli na první túru a tak jsme statečně vyrazili směr Modrava, Tříjezerní Slať, Srní a zpět. Bylo horko. Bylo horko. Bylo… No nic.
Primáni nám začali být podezřelí, protože kdykoliv jsme kolem nich prošly, nebylo jejich téma hovoru jiné než: Profota (no jo, pan profesor Profota), Sebastián a vyrabovaná lednička.
Navštívili jsme místo, kde byla tři jezera a spousta kytiček. Roztomilé.
Slunce se chovalo naprosto sebestředně a zalezlo za mraky právě na tu chvíli, kdy jsme se v Srní při svačině schovali do stínu pod stromy. Samozřejmě vylezlo hned, jak jsem se zvedli na další cestu. A abychom si ji zkrátili, přeskákali jsme přes řeku po kamenech, místo abychom hledali můstek. Jen „pan profesor“ se bál vody a raději šel divočinou po druhém břehu, dokud nenarazil na most, po kterém přešel suchou nohou. Večer jsme se šli koupat, snědli jsme spoustu zmrzliny a taky instantní těstoviny k večeři. Taky jsme zjistily, že jsme dost spálené. Zatím vychází na každý den jedna katastrofa – zítra očekáváme zemětřesení. Stan jsme si vystříkali repelentem, takže…
Počet much ve stanu: dvě.

Den třetí
Ty dvě mouchy známe už tak důvěrně, že jsme si je pojmenovali po aktuálních tématech: Profota & Sebastián. Když jsme ráno otevřeli stan, který se přes noc změnil ve výheň, přidali se k našim kamarádům ještě Lednička, Krč a Podaná. U velice milého pána v obchodě (připomínal nám skřeta) jsme si nakoupily snídani a oběd na dva dny, protože v neděli je zavřeno. Autobusem jsme se dopravili do Modravy a pak se vydali pěšky podél potoka na okruh přes prastarou hájovnu. Při zastávce jsme meditovaly o primánském humoru. Celou dobu si vytrvale házeli plastovou lahví a pouštěli si ji po vodě. Jsme rády, že je ještě někdo natolik nezkažený… Jejich tři oblíbená témata v nás dokázala udržet dobrou náladu, i když kvůli vedru a bolestem spálených nohou jsme ji už pomalu ztráceli. Při zastávce na zmrzlinu jsme se dozvěděli, že nejmenovaný třídní primy má místo plicních sklípků sklípky vinné a o Sebastiánovi víme už úplně všechno, i když jsme ho v životě neviděli. Být s primány na ŠvP je docela zábavné. Z Modravy jsme měli jet do kempu zpátky autobusem. Čekali jsme dlouho a profesoři stále zkoumali jízdní řád, jestli neudělali chybu. Nakonec však přijelo veliké červené auto z něhož vystoupila jakási blondýnka a posléze i pan řidič. Byli jsme rádi.
Večer jsme si četli, vařili a povídali.
Počet živých much ve stanu: tři.
Počet mrtvých much ve stanu: mnoho.

Den čtvrtý
Šli jsme celkem obyčejný okruh přes Horskou Kvildu a další ze Slatí. V potoce jsme objevili oblíbená zvířátka p. p. Fořtíkové, totiž chrostíky. Také jsme málem šlápli na zmiji, co se v pohodičce vyhřívala vprostřed cesty a shlédli krávu, která podle primánského úsudku vypadala úplně jako Sebastián. Večer jsme byly hodně, hodně unavené a vytahovali na denní světlo mastičky proti spáleninám a bolestem zad. Dokonce jsme i vzdali krátkou cestu do restaurace a uvařili si další z instantních těstovin. Skládali jsme při tom surrealistické básně, např.: Tramvaj
Tramvaj, tramvaj, tramvaj.
Nu, posuďte sami.
Večer se nám dostalo zpráv z „vody“ od p. p. P. a p. p. P. (Přibík, Podaná).
Primánům už zase volá Hankie.
Počet much ve stanu: tři.

Den pátý
Původně jsme tento den měli vstát na autobus v 6:00, ale byla taková bouřka, že i Kusáková uznala, že tahat nás ven by bylo týrání zvířat. Hurá!
Tak jsme se hezky vyspali a dopoledne jsme trávili ve společenské místnosti, která silně připomínala jídelnu na Luční boudě. Kreslily jsme mapy vymyšlených zemí, kde se vyskytují takové lokace jako Klausův potok (vytékající z řeky Kill) nebo Krčina. Primáni si ve stanu kreslili komixy o svých oblíbených tématech.
Po obědě nás profesoři přeci jen vytáhli na malou procházku. Zezačátku se nám moc nechtělo, ale protože nebylo vedro a byl příjemný dešťový vzduch, nakonec se nám to moc líbilo, i když Modravu už známe jako svůj druhý domov.
Večer jsme strávily v restauraci u smažáku a když dorazili i ostatní, hráli jsme asi hodinu šipky.
Počet much ve stanu: dost těžko říct.

Den šestý
Na zastávce autobusu, kterým jsme měli jet, se už hodinu předem začala shlukovat nějaká obrovská škola v přírodě. Potom, co jsme si tam stoupli i my, dorazila ještě jedna škola. Taky obrovská… Obě školy začaly vymýšlet bojové plány, jak vykopou z autobusu všechny kromě sebe, my jsme se rozhodli diplomaticky vyjednávat. Protože my – my jsme PORG. Nakonec jsme se tam vešli všichni a k tomu ještě několik čilých babiček, které vypadaly při nastupování do autobusu jako vojevůdkyně.
Vyrazili jsme na hrad Kašperk a prohlédli si ho. I když je zmodernizovaný, vypadá celkem hradovitě. Pověst praví, že o půlnoci se na hradbách zjevuje bílá paní, co čeká na šlechetného zachránce. Ten musí strašnému ohnivému psu sebrat jeho poklad a donést jí ho. Domluvily jsme s profesory a primány, že to uděláme a bílou paní si odvezeme do Prahy jako ducha PORGu. Plán nám překazil pan průvodce, který nám neřekl, kde je ten pes ukryt. Co se dá dělat.
Autobus zpátky byl skoro prázdný, ta škola se asi rozhodla, jít zpátky pěšky. My jsme se svezli až do Čeňkovy pily a odtamtud jsme šli po červené cestou, kterou jsme už znali.
Večer jsme si udělali táborák, teda… chvilku nám trvalo, než jsme ho udělali. Jít na dřevo by nebylo tak těžké, spíš byl problém s ohněm jako takovým, při zarputilosti „pana profesora“, který tvrdil něco o tom, že zapalovat oheň s papírem je barbarství. No, my ostatní jsme byli přesvědčení, že barbarský oheň je lepší, než žádný, tak jsme byli alespoň připravení jít k ohništi vedle, kde již opékali špekáčky nějací němci s dobře promyšlenou anglickou větou. „Our fire does not fire; can I borrow your fire, please?” Než jsme se odhodlali vyrazit, oheň „pana profesora“ už konečně hořel, tak jsme se usadili a povídali si o přezdívkách profesorů (např. Wyfus, Přiblblík, Kantkemon, Myška Fantyška) a četli si primánské komixy.
Počet much ve stanu: stálá trojka.

Den sedmý
Odjíždíme. V poklidu jsme si zabalili věci a odjeli téměř prázdným autobusem do Sušice, kde jsme se najedli a my a primáni jsme hráli karty. V autobusu do Prahy bylo vedro jako na poušti a my neměli hrby, do kterých bychom si mohli uložit zásoby pro přežití, takže jsme pomalu vedrem skomírali.
Počet much ve stanu: no, jestli tam nějaký zbyly, tak už asi nebudou živý.

Epilog
Zmokli jsme a už jsme tu...

Byla to dobrá ŠvP.

Autorky článku: Markéta Zelená & Jana Luhanová
Článek byl publikován v pondělí 9. 9. 2002